Které Vánoce byly pro vás výjimečné? Do 22. prosince jste mohli posílat své příběhy. Vybíráme nejkrásnější z nich. Jejich autoři od nás získávají vánoční kosmetické balíčky. Tak tedy šťastné a veselé!
Malá Monika celý den od rána pobíhala, prozpěvovala si a neuměla se dočkat večeře. Momentu, kdy si bude moci rozbalit své dárky, které jí donese Ježíšek, tedy vlastně, jak jej ona nazývá Santa. Jenže naskytl se malý problém. Zazvonil mi telefon a slyšela jsem z něj známý hlas, který mě vždycky tak potěší. Avšak slova, která jsem z něj slyšela, mě vůbec nepotěšila.
Byl to můj Lukáš a právě mi oznámil, že musí naléhavě odcestovat a na štědrovečerní večeři nebude doma. Plakala jsem, zuřila, nenáviděla jsem celý svět a byla jsem na něj strašně rozzlobená. Ale kvůli Monice jsem se musela přemáhat a tvářit se jako by se nic nestalo. Nejhorší bylo, když se mě zeptala, kdy přijde táta a já jsem jí musela lhát, že každou chvíli bude tady a donese její překvapení.
Kapustnica byla hotová, celý dům krásně voněl a Monika mě neustále bombardovala otázkami. Modlila jsem se, aby usnula a dala mi klid, nezvládala jsem jí už odpovědět, neustále jsem se opakovala, říkala totéž…
Právě ve chvíli, kdy Monika znovu položila svoji oblíbenou otázku, měla jsem pocit, že mě porazí a situaci vůbec nezvládám, jak se na první pohled mohlo zdát. Smutek jsem skryla za úsměv, nemohla jsem jí to přece udělat, když jsem viděla její zářící očka plná radosti z očekávání vánočních dárků.
Najednou se z ulice začaly ozývat krásné vánoční písničky, kterým bych se obvykle potěšila. Ale ne dnes. Asi jsem neměla svůj den. Monika samozřejmě využila situace, utíkala k oknu a začala strašně křičet, abych se šla podívat.
„Nemohu!“ zakřičela jsem „Právě ti nabírám kapustičku.“ „Mami, mami…“ neutuchající křičela Monča. No nic, řekla jsem si a šla jsem tedy podívat, co za zpěváci nám to běhají přes ulici.
Když jsem se podívala přes okno, spatřila jsem něco nádherného. Mou lásku. Mého Lukáše. Spolu se spoustou dětí, které zpívaly nejkrásnější písničky. Ale pohled mi padal jen na něj a na krásný nápis vyrobený z vánočních světélek a žárovek, který zněl: Miluji Tě… Vezmeš si mě?
Úplná dokonalost… Nevěděla jsem, co mám od samého štěstí dělat. Rozběhla jsem se ven. Vtiskla jsem se mé lásce do náruče as tváří plnou slz jsem křičela: Ano, ano, ano… A to jsem ani netušila, jak se z mého nešťastného dne stane ten nejkrásnější na světě.
