Které Vánoce byly pro vás výjimečné? Do 22. prosince jste mohli posílat své příběhy. Vybíráme nejkrásnější z nich. Jejich autoři od nás získávají vánoční kosmetické balíčky. Tak tedy šťastné a veselé!
Vánoce jsem měla vždy moc ráda. Vždyť kdo by neměl. Provoněné jehličím borovice, perníčky babičky, domácí zelňačkou, kaprem a vším, co nám je tak vzácné.
Ale Vánoce nejsou jen o výborném jídle, ani o krásném stromku, sváteční atmosféře a dárcích. Jsou také o narození Spasitele, o lásce, pohodě a pokoji. Jsou io situacích, které by ve vánoční čas nikdo nečekal a nepředpokládal.
Přece jen, musíme si přiznat, že na Vánoce je všechno jiné, zázračné a kouzelné, najednou se všichni víc snažíme. To, že by něco mělo narušit chod Vánoc si neumíme představit, tuto myšlenku si ani nepřipouštíme. Vše připravujeme do nejmenších detailů, od výběru barevně sladěného ubrusu a svíček na slavnostní tabuli, až po sváteční oděv, který si oblékneme.
Toto jsou mé vzpomínky na některé z prožitých Vánoc mého života… Štědrý večer. Tichý, pomalý, už i sněžit přestalo, venku je minus pětadvacet stupňů. Při rozbalování dárků jsme se někteří setřásli. Ne únavou, ani dobrotami přeplněným bříškem, ani myšlenkou na hodnotu dárků… nějak se zozimilo, z minuty na minutu stále více.
Otec kontroluje chladicí radiátor, přestože je topení nastaveno na stabilní teplotu. Zima se zvětšuje. Otec odchází kontrolovat kotel do sklepa. Konečný verdikt je, že téměř třicetiletý kotel se porouchal právě v nejnevhodnější době, kdy nemáte šanci sehnat žádného opraváře. Při extrémních teplotách naší jedinou záchranou jsou náhradní zdroje a přečkání do příštích pracovních dnů.
Nevím, jestli to byly následující Vánoce, ale jako nelyžařka toužící naučit se lyžovat jsem dostala lyže a lyžařky. Nemohla jsem odolat, boty jsem zkoušela už v obýváku na koberci. Byly těžké klipsové a otec musel vynaložit řádnou sílu, aby je zapnul, jenže… Byly nastaveny tak, že moje oblé lýtko přímo trpělo. Poprosila jsem otce, ať je uvolní, ale nešlo to. Ať dělal, co mohl, rozepnout nevěděl.
Šel do dílny po nářadí. Já jsem zatím prožívala muka. Cítila jsem najednou obrovskou sounáležitost se všemi umučenými a uměla jsem si představit středověk v živých barvách. Už vím, jak vypadala španělská bota…
Zatímco otec přišel a uvolnil mě z pout, téměř jsem omdlela. Noha byla fialová, jako by ani nebyla moje, zbytek Štědrého večera jsem se ji snažila rozchodit. Od té doby jsem už nikdy žádné lyžařky na nohou neměla a lyžovat neumím dodnes.
Vzpomínek je nepočítaně, od toho, jak jsem jako malá strhla vánoční stromeček, jak mámu bolel na Štědrý večer zub a musela vyhledat lékařskou pomoc až po situaci, kdy nám těsně před Vánocemi v době příprav začala hořet pračka, ve které se praly záclony. Příčinou byl od výroby vadný programátor.
Zkrátka, u nás to bylo vždycky velmi veselé. Odlehčovalo to sváteční atmosféru. Po Vánocích jsme si vždy vydechli, zase jsme jedny přežili ve zdraví a pohodě a semklo nás to ještě víc. I takové jsou mé úsměvné příhody z kouzelného času Vánoc.
